Tichá vzpomínka.

Do vlhkých záhonů, do pustých cest,

za listem padá list, v odkrytá hnízda – – –

Oči mdlé na suchý v knížce zří květ:

– Bylo už! – Vítr si v komíně hvízdá...

Přes pole zoraná smutná kdos šel,

z podzimních mlh jeho roucha jsou stkána...

Ve svadlých prstech jí zachvěl se květ:

– Všechna už radost má je pochována – –!