Tiché drama.

Já jednou viděl hrát si s červem ptáka.

Byl jarní den, kdy kolem všecko láká

tě do lesů po dlouhé zimě teskné:

vzduch, jenž se sluncem jako zlato leskne

a chvěje se a září; slunce, které

se probralo ze dlouhé mlhy šeré

a nyní čistou, majestátní zoří

jak žhoucí rubín v plášti boha hoří;

zpěv ptáků, který zvučí, zní a jásá;

v zelené trávě plných květů krása,

jež z drahé ruky zbožně na rty kladem’;

i to, co z jara v každém srdci mladém

se probouzí, čím slavík zpívá v máji

svou divnou píseň, že kdo poslouchá ji,

má v oku slze, v srdci chvění divné,

kde touha, dříve nepoznaná, živne

a budí se a roste, žárem chvátí,

že na rty zpěv a v duši báseň dá ti

o neznámém a věčně ždaném všemi,

co květem stromu je a májem zemi

a křídlem duši, hladovému chlebem

a srdci láskou, pohádkou a nebem...

Mníš, v dechu květů, v ambře lesů vonné

že celý svět v těch kouzlech lásky tone,

pták, motýl, člověk, vše, co srdce má jen,

a celý svět že na pohádku zbájen.

A já jak šel jsem zamyšlený, v trávě

jsem ptáka viděl, který snesl právě

se dolů s větve. Ptáku kořist vhodná

tam červík lez’. Pták zobákem jej bodna,

do hnízda mladým nes’ jej ku snídaní.

Vše bylo mžik a z obou jeden ani

netíknul slabě v souhlas bájné lyry,

jíž zněl a jásal kolem vesmír širý...

A já jsem řek’, že onen červ je větší

nás, z kterých každý jako bába klečí

před soudným stolem, z něhož na nás dolů

kdos dívá se do našich snů a bolů

a zápasů a strádání a trýzní,

v nichž chmurné drama našich losů vyzní,

a do všeho, co žitím zovou jedni,

ať je to bída nebo zápas všední

o skývu chleba, která trudné žití,

jež nemá ceny, o den prodlouží ti,

kde vždy, kdo silnější je, slabé dáví

pro trochu chleba nebo trochu slávy,

by v chvíli příští podleh’ jiným, kteří

buď v meč, buď v zuby či v los lepší věří...

A já se stále vracel k tomu ptáku,

jenž červa mlčky chytil do zobáku,

a stále zřel jsem jeho, jenž se svíjí,

jak z lidí každý v chmurné tragedii, –

však mlčky, líp než člověk umřít umí.

Les, květ a mech, vše dále stejně šumí,

vzduch, slunce, jaro dále stejně láká...

Leč já tam vidím hrát si s červem ptáka.