Tiché lásce. (I.)

Na blankytu luna plane,

kolkolem vše tiše sní,

a co krajem nočním vane

touha jest – a modlení.

A ta touha neustane,

neustane modlení,

až dech Páně ji ovane

zefírův jak vlnění. – –

A dech ten je píseň snivá

a co v písni té se skrývá

jest, co nočním krajem zní

touha má – mé modlení.