Tiché lásce. (IV.)

Dvojí však mi struna zvučí –

ku dvoum kvítkům láskou lnu, –

a když z jedné píseň pučí

druhé struny též se tknu;

Oba kvítky samo nebe

zasadilo ve hruď mou,

dadouc dívenko mi Tebe,

a vlast moji milenou.

Láskou k Tobě, dívko skvělá

zkvítá růže zarumělá,

láskou k vlasti, bratřím svým

květ – s kalíškem krvavým!