Tiché lásce. (VII.)

A teď sladká dívko moje

povznes v blahém pocitu

oči své, ty lásky zdroje,

k nebeskému blankytu.

Neb když k lásce Svrchované

lásky oko pohlíží,

rosa ta, co s nebe kane,

lásky kvítek ovlaží.

Ty hleď tam do nebes říše

a já chci se modlit tiše,

Bůh by svazku, sám jejž spjal,

svazku srdcí požehnal.