Tiché lásce. (VIII.)

Když tak spolu v blahé době

ruku v ruce sedíme

a upřímně v oči sobě

sladká dívko hledíme:

Myslím si, že tam až stanu,

věčný den kde zasvítá,

že mne též sbor nebešťanů

takým okem uvítá.

Vždyť co o nebi se jistí,

lze i ve Tvém oku čísti:

do obého co Bůh skryl,

kdož to zcela pochopil?