TICHÉ POLE.

Na vrchu se vížka bělá,

božího tam u kostela,

ohrazené, pod tou věží

malé tiché pole leží.

Malé, tiché, smutné pole,

každé zrno samo dole,

a tak hluboko se sází,

že už žádné nevychází.

Jeden je tam sází v tichu,

každé zrno v jednu líchu;

se zrnem když přicházejí

s věže smutně zvony znějí.

Celý rok se tady seje,

do trávy a do závěje;

co kam padne, to tam padne, –

dál už není práce žádné.

Jedna lícha spráhlá, k jiné

drahocenná rosa line,

na některé kvítko prosté,

na jiných jen plevel roste.

Malé, tiché, smutné pole –

všem tak tvrdě spí se dole:

radost, žalost, ústrk, pýcha,

všechno už tam leží zticha.

Rád, či nerad, do tmy dolů

musí každý; tam spí spolu.

Všem ať světlo Tvé tam září,

toho pole Hospodáři!