TICHÉ SLOKY. (IV.)

Zase v dálku cizí jedno léto mizí,

koho nezahřálo, toho srdce bolí,

v kraji, kudy šel jsem, list už padá s břízy,

a jen vítr teskně pozdravuje s polí.

V duši píseň tklivá smutně v dálku zpívá,

poslední jas štěstí chytila by ráda,

ale z šedých dálek nic se neozývá,

a jenom ta mlha padá zvolna, padá.

Spolu již v ty lesy sotva zajdeme si,

kde do chvíle štěstí jásali nám ptáci,

léto mizí rychle, podzim chladem děsí:

do zimy má duše samotna se vrací.