TICHÉ VTEŘINY

Dnes jedno vím po mukách zlých;

když padne na mou strasť a tvář

svit konejšivý zraků tvých

a dobrotivá jejich zář,

tu umlká můj hrdopych

a pohled tvůj je jako snář,

jenž zjeví v slovech bezelstných,

co zastřít chtěl mi sen, zlý lhář.

Kdo řekl, že je láska bojem,

jak mohl znáti uklidnění,

jež náhle plyne z očí dvou?

Jež pýcha s dravým nepokojem

hned v důvěřivý poklid změní

jen dobrou, sdílnou září svou?