TICHNE TEP

Tichne tep a hyne nadvzduší.

Trávník mhavě vydýchal

sametovou záři zelenou

a jí je mělce zaplaven

jak mimosvětským jezerem,

v němž prolíná se stín a jas.

Vlastní zelenavou zář

roní lístky mladičké,

světelné žijí v prvním soumraku.

To křehká chvíle pro hod srdcí.

To chvíle je, kdy večer milenci

polibky svěžími a vonnými

pokrývají moře nicoty.

Je dobře milovat to plaché dotknutí

i teplé splynutí rtů, nyní živoucích;

vždyť jsme jen obojetná chvíle míjivá,

vždyť záhy zhasne zelenavá zář

a mladé šero rychle zhoustne v noc.