Ticho.

Tam venku démon v lidské vlny dmýchá,

až pěna záští hradby naše třísní, –

zde vášeň ztichá.

Tam venku roste, roste olbřím: pýcha,

ven z chaty, ven, výš, celý svět ji tísní, –

zde vášeň ztichá.

Tam venku rozkoš do všech srdcí dýchá,

sníh liljí kalí, čisté rety pálí, –

zde vášeň ztichá.

Tam venku mamon moří se a vzdychá,

schne lakotou, své bedny zlata válí, –

zde vášeň ztichá.

Tam venku démon v štěstí žluči míchá,

ó jaký shon to, za štěstím vše šílí, –

zde vášeň ztichá.

Tam venku slza v oku neosychá,

čím větší vášeň, tím víc lítost kvílí, –

zde vášeň ztichá.