TICHO DOMOVA

Ticho domova je bílá vaselina

na rány těla, na rány mysli.

Ticho domova je vodorovný obzor,

jediný předmět ty na něm svislý.

Předmět v cizích rukou, hůl jsi braná světem.

Znavena teď se vrátila domů.

Kéž by v rodnou půdu zas ji zarazili.

Vzpučela by snad podobna stromu.

Ale tato chvíle nepřišla nám ještě.

Poznovu sáhne cizinec po ní.

V horké dálce kdes mu vypadne snad z ruky.

Zavíří v trysku divokých koní.

Ticho domova je ukradené ticho.

Tiskneš se k němu, zamykáš dveře.

Oko cizincovo potká-li tvé oko,

výkřik v něm budí uštvané zvěře.

Ticho domova je křehké ženské tělo,

před tebou stojí, stínem tě kryje,

ale před vetřelcem, plno odhodlání,

zaťatou pěstí hrozí a bije.

Ticho domova je plno příkré síly,

polnicí vřískne náhle v tvé snění.

Také v ruce vlastní stát se můžeš holí.

Myšlenky dravé mstivě se cení.