Ticho – jako ráno v dálném poli,

Ticho – jako ráno v dálném poli,

kdesi jenom o kov hruda zvoní, –

aj to stařec, – opřen o lopatu

k zemi shrblá záda pracně kloní.

„Nevíš, kde zde přítel leží?“ – „Čím byl?“

„Čím měl býti, blázne, – člověkem!“

„A jak umřel?“ – „Puklo mu jen srdce,

že mu oplatila lásku nevděkem!“

„A kdy skonal?“ – „Není dávno tomu!“

„Kde by asi ležel, nevím víc;

neboť věřte, kterým srdce puklo,

že jich leží tuto na tisíc.“