TICHO JITŘNÍ V LESE.

Je ticho. Je ticho. Stín růží na východě

sní o čarovném kontur půvabu...

Zrak pomněnek cos lehce svěřil vodě

a chvěl se jemně v jejím hedvábu...

Studánka lesní nezčeřena dosud

rty prahnoucími, zdá se přemítat,

koho as pro útěchu pošle osud

pro lesní balsám drahých aromat...

Je ticho. Je ticho, v němž duše se zdvihne

lehce jak oblak bílý z daleka,

sám sebou opojen, závratným letem tíhne

za snem, jenž z moře ticha odtéká...