TICHO NA HORÁCH

Sám a sám jsem kráčel před západem

cestou, jíž jsem ve věku šel mladém,

jako tenkrát jsem se rozhlédal

na ten souhrn vrchů, lesů, skal.

Na vše, po čem práhl jsem a toužil,

stín se klad’ a stín se za mnou dloužil.

Jako tenkrát hrbila se kleč.

Vázlo slovo, umlkala řeč.

Jasné bylo, co se krylo v tmách,

jasné, čeho jsem kdy nedosáh’,

jasný život byl a jasné dílo,

jasné všechno, neboť promluvilo

ticho na horách.