TICHO NA MOŘI...

Ticho na moři, hluboký klid,

vlny si ulehly k snění,

cítíš jen vánek přes vody jít,

plachet zříš lehounké chvění;

v západu dalekém krvavá zoře

zanikla nadobro v hlubinách moře,

v blankytu první hvězdy teď svit

matně se kmit.

Ticho, tak ticho! – – Duše, co sníš

v chvíli té svatého klidu? –

trudů svých, smutků zapomeň již,

zapomeň dnů těchto bídu!

Ticho na moři je všedního žití,

hvězdy tak smírně vstříc s výšin ti svítí,

svět mizí v hloubkách níže a níž – –

nebe je blíž!