ticho na staré hati

kdyby bylo třeba modlitby,

jako je třeba lásky,

kdyby byly nutny úlitby

a nestačilo hladit dětské vlásky,

obětiště by tu stálo pod hvozdem

u vody dřímající,

pokorně bys přišel sem

se zapálenou svící

zbožného citu.

člověk se tu střetl s prasilou.

šuměla peruť hrdinného mytu...

jen káně zakvílí teď nad divočinou.

a přizpůsobila se břevna koloritu.

mlčky stoupá vegetační kryt,

povodeň krásy v horském klíně.

pomalu se chystá všecko pohltit.

a květy zrcadlí se na hladině,

úsměv té síly.

k čemu modlitba, kde lásky dost,

a kde je láska, oči promluvily.

srdcem se tu díváš v tichou horoucnost,

v praobraz všeho, co jsme vytvořili.

a v prasílu, jež trpělivě zahlazuje rány,

které naším šílenstvím jsou všude rozdávány.