Ticho nedělní je všude znáti;

Ticho nedělní je všude znáti;

struna, k níž se život ulic víže,

napjata je dnes o kolík níže,

záchvěv její víc a víc se krátí.

Slunce širokými světly zlatí

bílé domy, balkonové mříže,

třpytem planou zvonice a kříže,

okna chrámů, na oltářích svatí.

Hovor, jenž se od úst k ústům nese,

ševelem zní stromů v hustém lese,

plný smích se v lehký úsměv mění,

ani prodavače slyšet není –

jenom širé moře nekonečné

pokračuje ve své písni věčné.