TICHO PO PĚŠINĚ...

Má cigareta dokouřena

a hlava klesá do dlaní,

už vřava dne je dobouřena,

na věžích teskní klekání...

V tu chvíli vždy tě pouštěl papa

na hodinu před večeří,

zda tušil, že mu s dcerou šlapá

ten, kdo ve svatby nevěří?

Zda věděla to tvoje mama,

jež má prý oltář skládací,

že poupě její někdo klamá,

jenž se srdcem zná zahrát si.

Ó bílé břízky v chladu lesů,

my do vás jména vrývali,

vy v tichu mlází, vůni vřesu

jste skryly vášně přívaly!

Teď vzpomínky jen hlavou mojí

jak tažní ptáci přeletí,

já musím dále po svém boji,

ať zrak se zkalil v napjetí.

Ta pěšina je zválcována

a je z ní dobrá silnice,

má píseň lásky dozpívána,

ty kloučka máš už, dědice!