Ticho v trávě

Kterými lukami, kterými lesy

brouzdal ses’, noční chvění není vření denní,

kterých měst ulicemi a kterých továren děsy

dral jsi živou ránu utrpení,

hledaje boha k obrazu člověka..?

Boha, tak velmi sobě podobného,

boha s lidskými hříchy, život se poleká.

Boha plodného k podivení, něžného k políbení,

krutého, s bezradnou vášní touhy srdce tvého,

bránit a milovat budeš – –, heureka, heureka!