TICHÝ DÉŠŤ

Padá v pole němá,

v listech ani šum;

vděčně pije země

k bylin kořínkům!

Jako tichý oddech

po starostech zlých,

zasládlo to v plodech

a květ, ten se zdvih’.

Jak by setřel vrásky

s čela přírody,

vše je úsměv lásky,

plno pohody!

Usmívám se spolu,

v srdci blaho, klid,

musilo v ně dolů

také zavlažit!

Milosti déšť tichý

ráčil se tam snést;

teď ty jeho líchy

teprv budou kvést!