Ó tichý smutku stromů kvetoucích

Ó tichý smutku stromů kvetoucích

a jarních nocí v plášti plodných mlh,

v svém srdci slyším drobounký tvůj smích

a citem divným zrak můj náhle zvlh’.

Květ každý v bláto bude jednou svát,

plod výživný se bude v slunci skvít,

mrtvolu drahou třeba pochovat,

by bodlák pro osla moh’ tučný být.

Jsi veselé tak – Jaro naivní,

vlá volně vzduchem vonící tvůj šat, –

a lidé na tě zří a v duchu sní,

jak na tvém hrobě budou hodovat.

Ó tichý smutku stromů kvetoucích

a jarních nocí v plášti plodných mlh,

v svém srdci slyším drobounký tvůj smích

a citem divným zrak můj náhle zvlh’.