TICHY TÝDEN.

Kdož nezatoužil, kamarádi,

života těžké ve chvilce

po hlasu, jenž tak měkce svádí

k tichému týdnu opilce?

Slyšeti z dáli tramway zvonit...

Oknem zřít, dav jak vlní se...

A nad číší se němě klonit...

O svatá chvíle, nehni se! – –

Kol do stěn bijí dlouhé vlny.

Víří jich hbitý, šumný rej...

Kdos mne sem zaklel, čaruplný

a dobrácký byls čaroděj!

Do okna vztekle buší nouze...

Sem na mne, děvče, nelze ti...

Zapomnění! Sevři mne dlouze!

Obejmi mne, mé prokletí!...