Tichý život.

Věčná sláva hrdiny těší, mužům

Kouzlí jasné koruny lichotivá

Pověst, bitvy krvavé rozhlašujíc

Po světě chlubném.

Jímajícý pochvaly mocní duši

Plápolavou mladého bojovníka,

Trojí sýlu vítěze veškerenstva

Podivem sladkým;

V budoucnosti chrám, a se zmlazující

Slávu zrostat prozpěvováním vidí,

Národové oběti Bohu nesouc

Plameny budí

Horlícýho srdce, a v obry ducha

Zvýšeného mocnosti kynouc divy

Podnikají v krajině klesajícý

Zbraněmi zlými.

Hrůzou města schnou, a co nedotklivé

Ženy slyšíc houkati zbořujícý

Hromy trnou mužové, štěstí mře, a

Pravota hasne.

Stařec kropí slzami svadlé tváři,

Zočiv svého v nebezpečenství syna,

Matka lomíc rukama v pouště běží

Na polo mrtvá;

Jako růže nevěsta s rozpiatými

Vlasy, s divým pohledem z města letí,

V zmatku stojí na poli, jakby svět se

Propadal celý;

Rozmilého mládence v dravé bitvě

V potýkání spatřila, z boku se mu

Lila krev, ach klesal, a mroucí oko

Hledělo na ni.

Boj se končí, hořekování zbitých,

Strach a moc a vítězujícých zpěvy

Zasýlají, hrdiny pevní! vaši

K věčnosti slávu.

Věčností se Bohové oblažujte!

K činům záře moudrosti probuzuje

Duši mou, a radosti nevinnější

V svatyni chystá.

Duchy obíraje se tvořícými

Minulosti blažené, pronikavým

Zpěvem cyty zvýšuji, piji rozkoš

Z pramene krásy.

Hledě v sklady moudrosti obratného

Řeka, divě Římanu zmužilému

V shladěném se letu y jiskřícýma

Očima patřím

Na vás hvězdy mladého věku, trnu

Radostí, a v zjasněné slávě sýlím

Mdlého ducha, vnadami božské pravdy

Ztužuji srdce.

K požívání vábivé přítomnosti

Šlechetnými přátely z lahodného

Sna se budím, topě se v kráse, s hůry

Do světa zhlížím;

Kráčím v květný ráj, a zde sladnoucými

Z jara mladnu vůněmi, šťastný lid a

Pole živé, zpěvavé sady y mne

Do zpěvu vábí.

Zlaté, tiché krajiny! s vámi pokoj

Přebývá, vás májové krásy, řídká

Upřímnost a sprostota ozdobujíc

V nebesa mění.

Otevřete strakaté louky! háje

Zelenavé! zdravé mi srdce! Slávou

Světy proleť vítězy! mně jen ticha

V samotě popřej!