Tíha zodpovědnosti.

To závaží jest každé lidské snahy,

která se k nejvyššímu dopjala;

po prvním úspěchu se ozve záhy.

Ta horší steré muky Tantala,

ta zatarasí všecky k ráji prahy,

co nejdřív otráví vše bez mála,

jak vlasatice se i nad sny míhá,

ta strašná, neuprosná, dusná tíha.

Tu César cítil na svém trůnu stejně,

jak papež znal ji pod svou tiarou

ve dvořanů i pochlebníků hejně,

co jásavou svět kol zněl fanfarou,

ji mudřec cítí – pouze čarodějně

ji básník zmůže písní bujarou,

tím člověkem že může zůstat cele:

tak zdolá největšího nepřítele.