TÍM PODZIM ZDÁ SE MLUVIT...

Tím podzim zdá se mluvit: zbarveným

divokým vírem pršícího listí.

Nějakým smutkem hlasu zbaveným,

umíš-li tajně čísti.

Znáš srdce mého ticho klamavé?

Nelže, ba není ironické.

Nuž, sáhni si naň: jak je krvavé.

A smutné jak a lidské.