Tirésias. (I.)

Rád nemám násilníky toho světa

a nejím s králi u jednoho stolu,

neb zřídka bývá, na jednom že stvolu

květ ducha ryzí s drzou zvůlí zkvétá.

Duch orel musí býti sám, když vzlétá,

a jinou nechce ani aureolu,

než tu, jež stkána z jeho vlastních bolů,

tká v duši kruhy, jako má strom leta.

Vždy bezvýsledný jest boj s divou zvůlí,

duch ryzí musí podlehnout v něm vždycky;

znám svory, Prometheovi jež skuly

Moc se Silou kdys na Kavkazském štítu.

Jak moh’ by lepší býti tyran lidský,

jak nežli bůh můž’ člověk víc mít citů?