Tirésias. (III.)

Zev s Junonou se octli náhle v sporu,

kdo, zdali bozi nebo lidé, větší?

Jak zvykem, zlobnou utkali se řečí,

až každý v svém víc zatvrdil se vzdoru.

Mne soudcem zvolili, na moji horu

se snesli v lidských postavách, lstí, léčí

v mou sáhli hruď, až přes vše nebezpečí

jsem řekl mínění své bez odporu.

Já většího jsem člověka být soudil,

tím, budoucnost že nezná, bez schopnosti,

by v tajemství se věčná Fata vloudil.

A z lidí kdo jest, muž či žena, vyšší?

Já: Žena, cítí s větší subtilností

a život příští nosí v ňader tiši.