Tirésias. (IV.)

A proto odměnou mi dáno Zevem,

že mohu jasně v budoucnosti čísti,

že v lidské rody zřím jak v spadlé listí,

když Boreas je shání s dutým řevem.

A proto Junony jsem stižen hněvem,

že nezřím hvězdy, jak se v pádu čistí,

v tmách chaosu že povždy musím břísti,

sfér kolébán jen harmonickým zpěvem.

A proto básníci jsou moje děti

z všech nejmilejší, v širém kruhu země

jim slyšet dáno, a co slyší, pěti.

Já nezaleknu se, mně sílu dává,

co z asfodelů niv blíž vane ke mně,

toť sestra Nesmrtelnosti jest – sláva!