Tirésias. (IX.)

Však co je vzato oku, stokrát uchu

se ve odstínech nejjasnějších vrací,

čím bouří mraky, co zpívají ptáci,

vše znám, jak v centru sedím všeho ruchu.

Hlas vichřic v zářícím i v slepém vzduchu

znám Kyklopův jak podzemní zlou práci,

vím, kmen čím roste výš a čím se kácí,

taj zvuků řeším na moři i v suchu.

A v srdcí lidských tepu, v krve dráze

čtu jako soudce zásluhu i vinu,

vše lidské duše vidím chodit naze.

To, že mi uši vylízali hadi,

na Kitheronu když jsem zdřimnul v stínu...

Ó cypřiše, jak černý stín váš chladí!