Tirésias. (VI.)

Co bozi činí, všecko správně činí.

To poznal jsem, kráčeje země květem,

a na prahu, když měl jsem stát se kmetem,

jich největší jsem poznal dobrodiní.

Kde tamarišky Alfea břeh stíní,

v čas, rosu včela žíznivým když retem

z narcissů ssaje, unavena letem,

neb v jitrocele stříbrodechém jíní

dva hady zřel jsem, kruhy v lásce splítat

a pojímat se na výsluní v písku,

v symbolech věčnosti se spolu kmitat.

A nevím, proč jsem holí napřaženou

v ráz samce zabil a v tom v jednom trysku

jsem změnil pohlaví a stal se ženou.