Tirésias. (VIII.)

Proč má mne litovat kdos, že jsem slepý?

Rád sám bych věděl, co tu ještě k zření,

snad hvězdné oči stejném u jiskření?

Zda moře val, jenž o zemi se třepí?

Snad Zevův oblouk nebes velkolepý?

Snad Chaos noci, v odvěkém kde tření

se zmítá Život, porod jako mření,

nad nimiž staré Fatum potmě dřepí?

To všecko zřel jsem řadou dlouhých roků,

ba víc než to, novinkou ani bozi

by nebyli víc vyhaslému oku.

A proto zrak můj Juno zastínila,

vždyť zbytečně mi Zeus blesky hrozí,

mne zničit chtíc, mně dobro učinila.