Tiše jsem sedala u okna nad mořem.

Tiše jsem sedala u okna nad mořem

vysoko nad hájem cypřiší truchlivých,

mešity šedivé mlčely přede mnou,

a já jsem žíznila po teplých loktech tvých.

Cizí svět daleký slzy mi utíral,

srdce mi konejšil, tiše mi domlouval,

nádhery hýřivé přede mne položil, – –

však oheň touhy mé hořeti neustal:

já jsem jen žíznila po teplých loktech tvých.

Minaret zasvítil stříbrně pod okny

a za ním lesy jich bělostně zaplály,

moře se zachvělo v krvavých paprscích,

koráby přistály, hlasy mne volaly,

šeptaly, vzývaly – –

však já jsem nad hájem cypřiší truchlivých

žíznila zoufale po teplých loktech tvých.