TIŠE, TAK TIŠE...

Tiše, tak tiše se smráká

v své síňce s okny na stráně

sedím a sním – voní růže

a zdáli zní Anděl sem Páně.

Tiše, tak tiše se smráká,

šer na věže v údolí padá,

v mé hlavě se vzpomínky rojí,

vzpomínky na léta mladá.

Tiše, tak tiše se smráká,

těžká má hlava se sklání,

tolik mi smutno dnes, teskno

tak k pláči, nevím proč ani.

Tiše, tak tiše se smráká,

cos v duši mé stlumeně stená,

co se mnou se zrodilo na svět –

bol hluboký, krutý, bez jména.