TISÍC A JEDNA NOC.

Vrátil se koráb dávno oplakaný

dnes ze zajetí nahých netvorů,

ve městě přístavním táh’ hlahol na vše strany

a nocí ploulo množství praporů.

Processí díků vyšlo z kathedrály

ku tedeum u věčných, černých soch

a gloriety všemi zvony hrály,

šly matky s rozenci a každý dal, co moh’.

Noc indychová opustila lůže,

vzbuzené záře okna zalily

a s balkonů se sklonily rty, ruce, loutny, růže

a smyslné a vroucné profily.

A zachráněnci ovinutí dýmy

laurové snítky vzali na čelo,

pod stromy rozkvetlé šli s milenkami svými

a moře shovívavě hučelo...