Tit Doguvič.

Bělehrad sevřen. Turek před ním výská.

Dusotem kopyt srbská země duní,

bodákův moře stkví se na výsluní,

a zde ční prapor, půlměsíc se blýská.

Stékají hradby. Bělehradu běda!

Na hradbě Turek půlměsíc již zvedá. –

Přiskočil Dugovič, jun slabý tělem.

Jak? ten jde na boj s obrem nepřítelem!

Patřme, jak poctí domovinu milou!

Obejmul Turka nadlidskou až silou;

Dugovič, Turek, prapor jeho stkvoucí

řítí se v propasť. – S nadšeností vroucí

odražen útok. Paša soptí, křičí. –

Sladce tam dřímej, Tite Dugoviči!