Titán.

Buš lebkou svou, ó Titáne,

přikován k hroudě na skálu!

Spíš tato jiskrou zaplane

než člověk tvému ku žalu.

Jen uhlodej se pomalu!

Jen viz tu trpasličí změť!

Jen viz tu chamraď a ten hnis!

Jen viz těch štírů, háďat spleť,

a uvaž, čím jsi býval kdys,

jak zašlapán dnes ty’s!

Svůj jazyk jako břitký hrot

si každý brousí o tebe,

než tisícerých klepů svod

ti všecku sílu vystřebe;

tvůj skřek zní darmo do nebe!

A dal’s všem světlo, dal’s je rád!

Teď trpíš proto – proč’s je dal?

Tvá čest dnes ohlodaný hnát!

Bys o svůj triumf s psy se rval,

bij raděj lebkou v skálu dál!