Titáni (V)

Není bohů, není bohů!

Co svět věřil po staletí,

po staletí, tisícletí

rozvrátila módní skepse.

Není bohů, není bohů!

Mrtvo, prázdno na Olympu –

mrtvo však i v lidské duši...

Není bohů, není bohů –

titánů však také není!

Velkou touhou, velkým vzdorem

vysoko až v nadoblačno,

vysoko až do Olympu,

vysoko až v bohů taje

rostla duše člověkova –

rostla v duši titánovu...

Není bohů:

Ke komu teď připjat touhu?

K jakému se vznésti vzoru?

Není bohů:

Proti komu vésti vzpouru?

Proti komu stanout v vzdoru?...

Není bohů, není bohů –

titánů však také není.

Neboť tam, kde bohů není,

není ani titán možný!

Lidské plémě trpasličí

v nížinách se dole plouží,

hašteří se malicherně,

hašteří – a hyne, hyne –

lidské plémě beze bohů,

lidské plémě bez titánů,

lidské plémě trpasličí!

Není bohů, není bohů!

Není vzpruhy k velkým činům,

není touhy po Olympu,

není touhy vztyčit čelo,

vyrovnat se velkým vzorům,

vyrovnat se věkožízným –

není touhy sám být bohem!

Není bohů, není bohů –

titánů však také není!...