TITHONOS.

Ku Tithonovi láskou vzplála Zora

a prosbu zašeptala v bohů sněmu:

„Ó Die, daruj nesmrtelnost jemu!

Co láska jest mi smrtelného tvora?“

A dál ti poví moudrost professora,

že Zora zapomněla milci svému

vyprosit mladost k tělu nesmrtnému,

tak dar že byla milost málo sporá.

Neb Tithon stárnul umřít nemoha,

až na konec prý z něho zůstala

– jak báje dí – kobylka ubohá.

Být nesmrtelným jenom pro úsměv!

Být kobylka v té masce svraskalá,

jíž schází život, síla, nervy, krev!...