TITUS MANLIUS. II.

Že zrušil řád a kázeň předepsanou

dav s nepřítelem v předčasnou se půtku,

jen pohanění maje za pohnutku

má sličné hlavy pozbýt pádnou ranou.

Ač druhům jeho z očí slzy kanou,

ač prosí vše, by otec změnil v důtku

tu hroznou smrt, přec neomluvil skutku

a obětoval hlavu milovanou.

Tak kázeň ctil, že vojsku za výstrahu

dal dítě své, jež neposlechlo řádu

a bez povelu vniklo v čety vrahů.

Vždyť netušil syn nepřátelských spádů:

Gall kvapil s hor, jak dravá bystřen s prahu,

by srážkou předčasnou Řím doznal pádu.

Lid v boji bez kázně je roven stádu.