TITYRE, TU PATULAE...

Zde sedím nad mořem pod třešní zkvetlou

a bezstarostně vzpomínám své vlasti.

Tam pastýři se chvějí o svá stáda

a pomlouvá druh druha z čisté lásky

a dílny hučí, rolník brázdí půdu

a učitelé drou se s mládím vzpurným

a žurnalisté z čisté vzdělanosti

si kalamáře lijí na hlavy...

Já sedím si, procul negotiis,

a dýchám zhluboka ten vonný vzduch

a sluním hřbet tak krutě pobitý.

Neznámí lidé z práce helekají,

neznámí ptáci pějí z vinohradů,

neznámí broučci lezou po mé noze,

neznámé květiny mé ruce líbou

a po tichounkém, jako spícím, moři

se tratí v dálky lodi neznámé...