(TIVOLI.)

Strž plná pinií a platánů,

směs bílých stezek stoupá v předu v zadu,

od vodopádu spěchá k vodopádu,

a vždy se každá uhne na stranu,

by poskytla bezpečnou záchranu,

když voda jižjiž smáčí vlas a bradu,

na příkré stráni strmí v pyšném ladu

chrám Sibyllin jak arkýř pavlánu.

Smí ruka lidská skály rozetnouti,

smí spoustou vody po své vůli hnouti,

když prospěchu i krásy bylo dbáno?

Svit sluneční, jenž k vodě letí kvapem

a duhou plane nad velikým slapem,

jest odpovědí, která praví: ano!