Tkadlci.

Již jsi dotkal! krátké měl jsi lokte života

svízelného, jako příze když se zamotá.

Osnova tvá z tenkých byla nití,

proto strhalo se tvoje žití;

outek, jejž jsi do osnovy tkával,

z bolu jen a zármutku sestával.

Lehký člunek vozil tě v životě šírém,

až jsi přistál v tomto temnu čirém.

Bral-lis mnoho, vezmeš málo,

bral-lis málo, vezmeš víc;

dřív nad tebou rubem nebe stálo,

teď snad spatříš jeho líc!