Tkadlečku, můj zlatý, teď tě chápu,

Tkadlečku, můj zlatý, teď tě chápu,

proč’s tak na Neštěstí zanevřel,

když tě chytlo do sveřepých drápů.

Nejsem advokátem bohužel,

bych se Žalobníkem stal,

člunkem v Osud lomcoval,

na Ludvíka nářků spustil proud.

Zmítá se má duše maličká,

chytla také do pevných mě pout

krásná Adlička.