Tklivé doby.

Když přijdou jara doby tklivé,

nes v pole ňader zimní tíž,

kde pohledem své duše snivé

dvě moře: zelené a sivé

blah vlniti se uvidíš.

V tom zeleném se po pás koupá

druž srpem trávu žnoucích děv

a v modrém na křídlech se houpá

a vznáší se a k slunci stoupá

sbor skřivánkův a tká svůj zpěv.

A jak se ladně v jedno pojí

zpěv ptačí s dívčím, kudy jdeš,

hned vyrůstá ti peruť dvojí

a v srdci popěvky se rojí

a nevíš jak – jsi ptákem též.