TLUKOT SRDCE.

Touha je bolest a plamenem pozvolným pálí – –

cítíš ten oheň, jak doutná a hasne a šálí?

v tom vichoru ráz a vyšlehlo zas,

co zažehlo srdce a oči ti kalí.

Touha je bolest a proto v ní strašná je síla,

touha je bolest a proto v ní smrtná je mdloba,

roztrhla pouta a prostory pohltila,

v tom schvátil ji čas a z chvíle je věčnosti doba –

Tlukotem srdce se věčnosti délka měří.

Všecko tě zklamalo, touha však pořáde věří,

čeká až Naděj – Sestra se zjeví u radosti dveří.

U břehu sedím. Utichlo moře. Šeří se, šeří – –