TMA BYLA NAD PROPASTÍ.... (II.)

Boha jsem slyšela tajemný hlas

(nebyl to nikdo menší než On).

Vod černých hučení ustávalo,

tma hustá, širá a děsivá zpívala hrůzou

a prostor nekonečný díval se v prázdno,

jež čekalo, volalo, toužilo. – Kdos’,

Kdos’ Nekonečný z prázdna tu prostorem vstal.

A nebylo slunce ni hvězd, nebylo hodiny, dne,

nebylo Vědomí, Síly. Až On,

On, vlastní svou silou a vědomím silný,

On, Myšlenka, Vědomí, vstal. – – –

Boha jsem slyšela tajemný hlas,

prostorem temným se jediný chvěl...