TMA BYLA NAD PROPASTÍ.... (IV.)

My s meči plamennými střežíme bran ráje.

Ó marně, poutníče, tam kradmo nahlížíš!

Či domníváš se snad, že pro tebe tam zraje

plod zlatý na stromě, že utrhnout jej smíš?

Ó marně v modlitbě se pokrytecky kloníš!

Tou boha nekoupíš, jenž žárliv střeží jich,

těch plodů zázračných, jichž neokusíš nikdy!

Tvůj ret se zachvěje – náš uslyšíš jen smích.

Náš krutý zazní smích, tak ostře ironický,

jenž víc tě poraní než vlčí dravý zub

a v srdce zatne ti své spáry nelítostně.

Ó hleď jen, poutníče, ten plod, to náš je lup!

A k smrti uštván až ty klesneš pod ranami

a mládí vzpomeneš svých tužeb vzdálených, –

my s kletbou na retech a s meči plamennými

jak kámen hodíme ti v tvář satanů smích.