Tma silák jest, má ocelové paže,

Tma silák jest, má ocelové paže,

když s ránem vynoří se ruka tuhá,

hned pomáhá jí večer, ruka druhá,

že nad polednem uzel drsný sváže.

Již slunce odvolalo všecky stráže,

luk odpočívá, spuštěna je vzpruha,

i paprsek, zvědavý, bystrý sluha

si netroufá a víc se neukáže.

Ty, zlaté slunce, z mudrcův jsi rodu

a víš, že s přemocí, jež bije zrádně,

ni závodů, ni čestných bojů není;

spěš raděj’ kvapem k poslednímu schodu

a rychle dopij číši ponížení,

neb síla nová, ta je teprv na dně.