Tmavý kůň.

Tmavý kůň těsně kolem nás běžel,

vidíš tu černě rozrytou půdu?

Ty však, má duše, usmiř se, nežel

zdupaných květů: křísit je budu.

Utiš se, duše, tmavý kůň zapad’

v hlubiny moří, dalekých nocí,

a za ním žhavě zavřel se západ!

ku břehu přistát budeme moci.

Vidíš ty květy, co jich zas hoří

na cestě naší? Láska je křísí,

a vše zlé tone v hlubinách moří,

nad nimiž hvězdy v závrati visí.

K nebesům letí zas píseň měkká,

slunná a vonná, umlkly hrany,

pojď, duše drahá – celý kraj čeká

na příchod náš, viz rozpjaté brány!